Zpovědní den- první pátek v měsíci

První pátek v měsíci je prodloužená doba zpovědní služby. Je možné přistoupit ke svátosti smíření od 17 hod.

V druhé polovině XVII. století se Pán Ježíš zjevil francouzské mystičce Markétě Marii Alacoque a předal ji poselství, které v našem životě víry může mnohé změnit. Této světici, sestře kláštera Navštívení v Paray-le-Monial, Ježíš ukázal své srdce a řekl: „Toto je srdce, které tak milovalo lidi, že jim dalo vše, co mělo.“  Zároveň jí ale tlumočil svou stížnost - stěžoval si na nevděk lidí, kteří na Jeho nekonečnou lásku odpovídají chladem a nezájmem nebo dokonce neúctou.

Jinak řečeno - je mnoho lidí, kteří, přestože mají víru, nechápou význam Kristovy lásky. Nechápou, že sám lidský život není nic jiného než láska. Nechápou zvláště to, že Kristova přítomnost v Nejsvětější Svátosti je vrcholem lásky, a že na světě není nic důležitějšího než milovat Ježíše v Eucharistii, přijímat Ho a uctívat.

Během zjevení se pak Kristus obrací na Markétu s otázkou: „Chceš alespoň ty patřit mezi mé přátele, chceš mi udělat radost a dát mi náhradou za nevděk lidí své přátelství?“ Poselství, které se šíří z Paray-le-Monial, je tedy výzvou k přátelství s Bohem, k přátelství s Kristem. Kristus se stal člověkem - a lidé potřebují lásku a přátelství druhých lidí. I On přijal skutečnost, že bude potřebovat své přátele. V Getsemanské zahradě názorně vidíme, že Mu Jeho přátele nebyli takovou oporou, jakou by právě v té chvíli potřeboval.

Tak jako kdysi oslovil Markétu Marii, ptá se nás všech, jestli stojíme o Jeho přátelství. Je to naléhavá výzva zaznívající z Paray-le-Monial. Chceme i my být Kristovými přáteli?

Během setkání Pán Ježíš předal sestře Markétě Marii sliby nasměrované ke ctitelům Jeho Srdce. Byly popsané v dopisech. Už po její smrti rozptýlené informace byly sebrány a sestaveny ve známých 12 slibů:

  1. Budu je těšit ve všech jejich útrapách a protivenstvích.
  2. Budu žehnat všem jejich pracím a podnikům.
  3. Dám jim všechny milosti potřebné jejich stavu.
  4. Budu jejich bezpečným útočištěm v životě, ale zvlášť v hodině smrti.
  5. Hříšníci naleznou v mém Srdci pramen a nekonečné moře milosrdenství.
  6. Duše vlažné se stanou horlivými.
  7. Horliví se brzy povznesou k velké dokonalosti.
  8. Kněžím dám milost, že přivedou k pokání i nejzatvrzelejší hříšníky.
  9. Rodinám, v nichž se bude mé Srdce uctívat, dám pokoj a mír.
  10. Budu žehnat domům, v nichž bude vystaven a ctěn obraz mého Srdce.
  11. Jména těch, kteří tuto úctu rozšiřují, budou navždy v mém Srdci.
  12. Těm, kteří po devět měsíců každý první pátek půjdou k Svatému Přijímání, dám milost, že vytrvají v kajícnosti až do konce a nezemřou ve stavu nemilosti. Mé Srdce jim bude bezpečným útočištěm.

Zaslíbení, především poslední z nich, nelze chápat jako pověru či jako laciný recept, jak „spolehlivě dosáhnout nebe“. Máme je chápat a vykládat na základě Písma svatého a učení církve. Zaslíbení jsou součástí božské pedagogiky: Ježíš chce tímto způsobem k sobě přitahovat lidská srdce. To, co Pán žádá, je naše láska, celý náš život, naše předsevzetí k hlubokému křesťanskému životu.

Převzato z: http://www.pallotini-pastorace.cz/prvni-patky