Zaniklý farní kostel

V říjnu až prosinci 2000 provedli pracovníci archeologického oddělení SPÚ v Brně záchranný výzkum při rekonstrukci kanalizačního řadu na renesančním zámku v Bučovicích. Během záchranné akce byly v severovýchodním rohu zámecké zahrady objeveny zbytky zaniklého kostela,1 o němž se z historických pramenů vědělo pouze to, že v těchto místech stával. V roce 1386 Boček z Kunštátu připisuje kostelní patronát zároveň s tvrzí, dvorem a dvěma poplužními Ondřejovi z Bludova a z Nechvalína (ZDB VII,516).2 V roce 1405 Ondřej z Bludova  zřizuje v kostele v Bučovicích oltář P.Marie, sv. Kateřiny a Doroty a při něm oltářníka (CDM XV,435).3 Dosud se však nevědělo, kde přesně tento kostel stál, kdy byl vystavěn a ani komu byl zasvěcen.

Z této stavby byly objeveny nejen základy, ale zásluhou umělého zvyšování terénu i nadzemní části obvodových zdí až do výšky 1m. Výzkumem byla zachycena  menší část  severní mohutné  obvodové zdi o šířce 1,45m. Byla přerušena původním bočním vstupem o šířce 0,72m. Dochoval se z něj vstupní schod, kamenný práh a spodní část unikátního  třikrát odstupněného portálu, který podle reliéfní výzdoby ostění a patky můžeme datovat do poloviny 13. stol. Tomuto datování odpovídá i  keramika z vrstvy, která tvořila tehdejší povrchovou úroveň terénu. Byla uvnitř omítnuta vápennou malbou, což svědčí o tom, že stavba kostela  musela být  ukončena. Tento nález dokládá přítomnost velmi významné sakrální stavby, pro malá města v tomto období zcela neobvyklé.

O poloze kostela a hřbitova se uvažovalo několikrát na základě náhrobních kamenů i fragmentů zdí, nalezených a zdokumentovaných v roce 1950 K. Tihelkou. Jeho výjimečnost potvrzuje i honosný boční portál, zpracovaný tehdy asi některou významnou kamenickou hutí. Svědčí o tom bohatá výzdoba i způsob zpracování, srovnatelné s nejdůležitějšími architektonickými památkami tohoto období na Moravě (Velehrad, Louka u Znojma, Žďár nad Sázavou). Nález odkrytý  během výzkumu zdůrazňuje význam města a posouvá jeho počátky hlouběji do středověku.4

Zjišťovacím výzkumem v roce 2001 byly upřesněny celkové rozměry zaniklého kostela (rozměry hlavní lodi vně byly 21,0 x 11,5 m). Tvar kněžiště na východě byl asi pravoúhlý a na západě se odkrytým průchodem procházelo nejspíše do axiálně situované věže, přístupné pouze zevnitř.5 Věž kostela měla zřejmě odlehčenou konstrukci. Na patrové zděné části mohla být posazena dřevěná konstrukce se zvonicí.

Můžeme předpokládat, že stavba kostela souvisí s vysazením městečka při obchodní cestě a že jeho zakladatelem byl některý přední feudál nebo církevní instituce (prvními známými držiteli Bučovic byli členové jedné z větví Benešoviců).6 Čeněk Kramoliš uvádí jako zakladatele kostela řád Templářů. Toto nepovažuji osobně za příliš pravděpodobné. V případě vztahu Bučovic k takové církevní instituci by totiž zaráželo, že se městečko  neobjevuje v žádných soudobých písemných pramenech tohoto řádů.

Kostel s hřbitovem se podle K. Tihelky nacházel mimo městské opevnění, jak o tom svědčí  listina z roku 1405, kterou Čeněk z Bučovic daroval pozemek mezi hřbitovem a příkopem nově zřízenému oltáři bučovického kostela a jeho oltářníkovi. Z toho by vyplývalo, že opevnění  na západní straně města – nevíme, zda zděné, či pouhý příkop s palisádou – směřující k jihu, muselo někde v prostoru na konci pozdější Trávnické ulice, dnes v místech parkoviště  motelu Arkáda, uhýbat k jihovýchodu. To souhlasí s Tihelkovou představou o původním areálu a půdorysu městečka. Darovaný pozemek by v tom případě nebyl velký. Vyloučit nelze ani možnost, že pozemek a tedy i hřbitov (v tom případě i kostel) ležel za příkopem uvnitř městského areálu. To by totiž  dávalo obdarování větší cenu, než poskytnutí málo významného pozemku v bažinatém prostoru za městským opevněním, i když i v tomto případě by se jednalo o pozemek nepříliš velký.

Problémem je otázka zániku kostela. Karel Tihelka soudil, že byl zbořen současně se stavbou zámku. Toto mínění většinou přebírají i další autoři. Jádrem tohoto pojetí je představa, že zámek byl vybudován de facto na zelené louce, kde veškerá starší zástavba byla likvidována. Je zde však řada důvodů, které svědčí proti.

Už to, že na nádvoří byly objeveny zbytky tvrze, které zřejmě sloužily jako komory ke zpevnění močálovitého terénu, ukazuje, že veškerá starší zástavba nebyla zcela odstraněna.

Tak rozsáhlá akce, jakou byla stavba bučovického zámeckého areálu, trvala několik desítek let. Např. ke stavbě budov v předzámčí na vnějším nádvoří došlo teprve začátkem 20. let 17. století.6 Osobně se přikláním k názoru Jiřího Setinského, že kostel nebyl zbořen dříve, než byl postaven kostel nový. Tomu nasvědčuje také to, co víme o Janu Šemberovi a jeho vztahu k náboženství. Z Šemberových listin a nařízení pro město Litovel, které bylo součástí jeho úsovského panství, je totiž vidět, jak Jan Šembera dbal na to, aby jeho poddaní dodržovali své náboženské povinnosti v duchu augsburské konfese, ke které se hlásil stejně jako většina bučovických měšťanů. Proti názoru, že bučovický kostel byl zbořen ještě před započetím stavby zámku, stojí také poměrně pozdní svědectví  faráře Ř.J. Schillera, který ve svém Domácím protokolu bučovické fary z roku 1772 uvedl:

,,…starý kostel, klenutý, postavený z velmi dobrého staviva, krytý taškami, větší a prostornější než kostel dosavadní (tj. kostel Nanebevzetí Panny Marie v době Schillerova zápisu), stál na svém místě zámku až do roku 1637, kdy byl postaven nový kostel.“ Tato zpráva hovoří jasně, starý bučovický kostel byl zbořen až po postavení nového. S velkým časový odstupem jen zaráží dobrá informovanost faráře Schillera o stavu dávno zaniklé stavby. Zdrojem informací mu byl zřejmě nějaký starší pramen. V úvahu zde přichází matrika bučovického děkanství z roku 1672. A je zjevné, že v případě zániku kostela v třicátých letech 17. století se její autor Ondřej Stanislav Piffka, který v Bučovicích působil jako farář od roku 1664, setkal s celou řadou pamětníků někdejšího kostela. V případě zbourání kostela v 70. letech 16. století by to bylo možné jen stěží.7 Dalším argumentem je nejstarší vyobrazení zámku z roku 1757, které je kopií obrazu zachycují stav z let 1633-1704, kdy měl zámek na všech věžích báně. Na přední budově předzámčí je zobrazeno gotické okno. Vyvstává otázka o pozůstatek jaké budovy se jedná.