Kaple Žarošských

 09.09.9999

Původní kaple stála pohledem z náměstí napravo od kostela (jak je vidět na plánku z roku 1727). Nazvána po svém zakladateli Michalu Žarošském, jenž ji určil za hrobku pro svůj rod. Na vížce býval zvonek s nápisem: ,,Gloria in excelsis Deo. 1693.“ Oltář zasvěcený sv Kříži. Na den Nejs. Trojice sloužila se v ní mše sv., poněvadž nestačil toho dne farní kostel.33 Roku 1711 ji přestavěl zdejší měšťan , snad vnuk zakladatele, Fabian Žarošský.34 Když se jednalo o rozšiřování kostela r. 1826, byla s hrobkou zrušena i kaple a vystavěna Žarošská kaple nová větší. Tehdy byl při odklizení kaple nalezen kámen s nápisem:,, Fundator Joan Dolezial A. D. 1733, a pod ním schody do hrobky naplněné rakvemi.35 Přenesena pamětní deska. Její nápis sděluje, že pův. kapli dal 10. 8. 1693 (ne roku 1603, jak mylně uvádějí Kramoliš i Kratochvíl36 ) zbudovat Michal Žarošský37:

                             ANNO 1693. D. 10 AVGVSTI WIS

                             TAWENA GEST . TATO KAPLS KE CTI A CHWA

                             LE S . MICHALV ARCHANGELIOWI A K ZADVSSI

                             W PANV ODPOCZIWAGICIM DVSSEM WERNIM      

                             NAKLAEM SLOWVTNIHO MVZE PANA

                             MICHALA ZAROSKIHO OBIWATELE MIE

                             STIS BVCZOWICZ W KTEREZTO KAPLE

                             SE SWIM RODEM W PANV ODPOCZIWATI MA.38

Zařízení obsahuje značně porušené náhrobníky a křtitelnici pocházející z původního bučovického farního kostela. Vně za presbytářem kaple je ve výklenku sousoší Nejsvětější Trojice.39

Fara

Jak dotvrzují matriky bučovického děkanátu, již před rokem 1341 byla v Bučovicích fara. Farní budova stávala vždy na témž místě-dnešní Mírové ulici.40

O budově fary z roku 1737, která stála před vystavěním fary současné velmi dobře informuje Ř. J. Schiller ve svém Domácím protokolu bučovické fary: ,,Fara je velmi daleko vzdálena od kostela, dále než všechny i jednotlivé domy všech židů, takže za současného stavu nemůže býti více vzdálena.“

Stojí na nízko položeném a bažinatém místě, má zepředu šíři 24 rakouských sáhů (rakouský sáh měřil 189,64 cm). Po vyhoření fary 24. července 1736, která byla dříve vystavěna zčásti ze dřeva, zčásti z hliněných cihel, byla současná vybudována roku 1737 z dobrého materiálu, ale méně pevně a trvanlivě. Nosné zdi jsou slabě a postavené ne bez lsti a podvodu, protože malta byla dočista uložena do velmi chatrných základů, mezi kvalitní cihly zazdili dřeva a hliněné cihly. Dřeva rozkládají červi a také shnijí a hliněné cihly nejsou k užitku, myši je provrtají a prorazí a proto tedy se zdá jistým zřícení celé stavby. A může následovat neodvratitelně, nebude-li nebezpečím čeleno. A protože tato fara byla vystavena rychle z toho důvodu, že místní farář neměl kde bydlet, zdá se, že dřevo potřebné pro podlahu a střechu, bylo nařezáno mimo dobu nutnou pro trvanlivost dřeva, které stejně zjevně a znatelně červi rozhlodají a které shnije a tak netrvanlivost dosvědčuje.

Byla vyvýšena na dvě podlaží a je kryta taškami, ale: První či spodní vyžaduje nevyhnutelné opravy a je k samé škodě jak faráři tak potřebné domácí čeledi, protože je vlhké a mokré.

Druhé či horní patro by ušlo.

Při stavbě této fary byla nejdříve postavena při vstupu do fary z levé strany jedna zaklenutá světnice pro kaplana a zaklenutá kuchyně. Z pravé strany dvě světnice pro čeleď, aby obojí pohlaví v jedné a téže světnici nemohlo býti v noci pohromadě. V horním podlaží dvě světnice pro faráře, jedna jídelna a dvě světnice pro hosty. Protože pak ve spodním podlaží kaplan nemohl bydlet pro ustavičné vlhko. A z toho vyplývající strasti, faráři a duchovnímu pastýři, kteří snášeli a snáší velmi těžké námahy a strasti  o všechno jak duchovní tak časté, horší útrapy než nádeníkům byly způsobeny kaplanovi a kooperátorovi, musili a musí přijímati a snášeti tyto ustavičné strasti, což musí trpěti až do dnešního dne proti všemu zákonu božímu i přirozenému.

Když pak farář přibral kooperátora pro vlastní prospěch samotného faráře, byly učiněny v horním podlaží z jednoho pokoje dva, jeden pro kaplana, druhý pro kooperátora, které obývají až podnes, z čehož vyplývá: že spíže, jakkoliv je svrchovaně nezbytná v každé i té nejmenší chatrči, nebyla zřízena pro svrchovanou a nevyhnutelnou potřebu místního faráře.

Kolem roku 1742 pan Valentin Sobota, místní farář, po trpkých zkušenostech s kuchyní a ustavičným kouřem, z něhož by musila čeleď kvůli ohništi oslepnouti, pozměnil kuchyni na spíži a postavil novou kuchyni u farské zdi z dřevěnou podlahou z dobrého materiálu, avšak na maltě, která, dosti těsná, je dodnes. Postavil také v ostatních pokojích horního podlaží z pravé i levé strany zdi a učinil ze dvou pokojů obojí strany čtyři komory, čili z každého pokoje dva malé pokojíčky.

Mám tedy v této farní budově postavené pro faráře naprosto vzdáleně v současné době: Ve spodním podlaží při vstupu do fary z pravé strany jeden pokoj stále škodlivý a dvě komory pro čeleď. Z levé strany dvě spíže, jedna učiněna z kaplanova pokoje, druhá z kuchyně, jak jsem předeslal, obě vlhké a škodlivé. Jsou tedy na škodu a vyžadují potravy, avšak žádného užitku ani k uchování a zachování potřebných domácích potravin. V horním podlaží mám dva pokoje pro sebe a čtyři komory, jeden pokoj pro kaplana a jeden pro kooperátora.“

O stavbě dnešní fary se dovídáme z farní kroniky (s. 125-127): ,,Roku 1886, po smrti kanovníka a arcikněze Karla Čecha, faráře bučovského, byl pro faru bučovskou jeho Jasností knížetem pánem Janem Liechtensteinem praesentován Antonín Weinlich, farář na Vranově u Brna. Prohlédnuv sobě faru ihned resignoval z důvodu, že fara jest pro vlhkost nezdravou, neboť bývalé kaplánky v přízemí byly nyní sklepem, čeledník z druhé strany byl velice vlhký a vnitřní rozdělení a schody na patro vedoucí byly neprakticky.

Po resignaci P. Weinlicha odvolal P. Klement Gottwald, farář v Bílovicích u Břeclavi, svou žádost z téže příčiny. Tu teprve kníže pán byl jak náleží upozorněn na špatný stav fary bučovské a zahájil jednání o stavbě nové fary.

Obce farnosti bučovské zvolily plán, dle něhož měla stavba státi 14 tisíc zlatých r. m., ale kníže pán si zvolil plán od Neumana, svého architekta, zhotovený a zvolil se ze svého zaplatiti 4 tisíce, o které byla stavba dle tohoto plánu dražší.

Dle povolení nejk. Bisk. Konsistoře brněnské 7/6 1888.č2007 přispívá kostel farní s kaplí žarošskou 5 tisíci zl. splatnými ve 4 ročních lhůtách, farář 1089 zl. 32 kr. v to ročních lhůtách, kníže pán stavivem a farníci prací. Z těchto ročních lhůt zaplatil velb. p. farář Martinů a velb. p. farář 4 a velb. p. farář Jan Straka šest.

Fara nová se měla stavěti dle přání knížete pána blízko kostela, a tuby se byla stavěla na náměstí ve vrchním rohu liechtensteinské  ulice na č. 96, na ,,Malé hospodě“, avšak na přání dp. Faráře Petra Hellebranda, který se r. 1886.z Bohuslavic odstěhoval do Bučovic, stavěla se na starém místě.

Proč si přál p. farář stavbu na starém místě od kostela vzdáleném? Především se obával, že výlohy pří stavbě kostela na novém mstě by  byly mnohem větší, neboť hostinský František Ševčík žádal velmi mnoho za místo, čímžby se bylo stalo, žeby i on mnoho přes určenou částku musil platiti, dále nebylo na novém místě tolik prostranství pro hospodářská stavení. Farníci ovšem byli tomu rádi, že náklad na faru se nezvětší, a tak se, Bohužel! stalo, že fara na staletí bude od kostela vzdálena, chyba to, které nelze napraviti.

Tak zůstane hospoda i na dále vedle kostela a přejde co nevidět v ruce židovské. Té zaslepenosti lidské! Žádáti něco obec, tu se neví, jak se to má ceniti, a soukromník žid k tomu přijde lacino.

S bouráním staré fary se počalo dnem 1. června 1889. za administratury P. Šebestiána Párala a kaplanování P. Františka Vlacha.

Když jsem po investituře dne 3. července přijel do Bučovic se podívat, byly již základy celé budovy vyhnány na 1 metr nad zemí.

Stavba byla zadána p. Součkovi, staviteli z Prostějova.

Když stavba zdí byla ukončena, nebylo dříví na krov a křidlic, a tak se stalo, že po dlouhou dobu na podzim pršelo do zdí. Proto se na podzim nedávaly stropy, aby vše přes zimu vyschlo a vymrzlo, což se též stalo.

Velká chyba se stala tím, že kopaly sklepy pod stavením. Fara leží na bažině, při dešti vystupuje voda, a proto se měly sklepy nechati nad zemí jako ve staré faře, a nad nimi teprv se mělo stavěti obydlí. Při podzimních deštěch tekla voda do sklepů a zaplavila zemáky. Sklep se vydláždil ještě druhou vrstvou cihel v naději, že již voda nevnikne. Až přijde více dešťů, ukáže se, jeli druhé dláždění co platno čili nic. Pochybuji že to pomůže. Později navezena hlína. Pomohlo-Nepomohlo.

Fara jest jednopatrová se 3 věžemi v průčelí, uprostřed nad vchodem a na rozích. Do výklenku prostřední věže má přijíti socha sv. Jana Křtitele, patrona knížete pána, jakož i přišla.

Roku 1890 Šebestián Páral, kaplan v Bučovicích od r. 1887 až do 1896, dal z větší části svým nákladem postaviti besídku proti východu z fáry na dvůr břidlicí krytou, kteráž z jedné třetiny byla upravena za včelín, v němž měl svoje včely.

Nechť i příští kněží zdejší zvláště kaplani tam včely dále pěstují!“

Farní budova neprošla ve 20. století žádnou přestavbou zachovala si tak svou původní podobu. Od svého postavení byla několikrát opravována.

Farní kronika uvádí:,,1921 – Poněvadž v srpnu před Nanebevzetím Panny Marie vichor shodil část střechy z fary a nadělal mnoho škody na hosp. sta. opraveno všechno. Oprava stála 9239,42 K.

V roce 1953 píše nový farář A. Hudec ve farní kronice:,,Farní budova uvnitř i zevně velmi sešlá a potřebuje mnoho oprav, což prováděno v roce 1953 a v letech následujících.

Rekonstrukce fasády fary byla zakončena v letech 2002/2003. V roce 2002 provedena 1.etapa opravy a v roce 2003 etapa druhá.